Víkendové ozbrojené povstání v Rusku skončilo remízou. Golem byl zastaven a uklidil se i se svými vojsky do Běloruska. Putin, který monstrum, jež se vymklo kontrole, stvořil, vystoupil v pondělí večer s projevem k ruským občanům jako vystřiženým ze sovětských časů. Mimo jiné jsme si vyslechli, že zažehnaná vzpoura je o to nebezpečnější, že se odehrála v době, kdy Rusko čelí „obrovské vnější hrozbě, bezprecedentnímu tlaku zvenčí“.

Slova o nebezpečí hrozícím Rusku ze strany Západu jsou v Putinově rétorice pevně ukotvena od roku února 2007, od jeho památného vystoupení na Mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově. V projevu, jímž šokoval všechny přítomné, obvinil Spojené státy a NATO, že ohrožují jeho zemi. Svým „nadměrným používáním síly…“ hřímal, „Spojené státy překročily své národní hranice na všech cestách … Nikdo se už necítí bezpečně, protože nikdo nemůže mít pocit, že mezinárodní právo je jako kamenná zeď, která ho ochrání.“ List Los Angeles Time tenkrát přišel s úvodníkem Maxe Boota, v němž mj. napsal: „Na povrchní úrovni mohou jeho výroky znít jako standardní výtky západních liberálů na americký ‚unilateralismus‘. Tak byly prezentovány v některých evropských zpravodajstvích. Ale z úst tak neliberálního vůdce měly tyto poznámky jiný nádech – zlověstný a absurdní zároveň… Není pochyb o tom, že většina Rusů takovou nacionalistickou rétoriku hltá, už jen proto, že odvádí jejich pozornost od vlastního úpadku.“

Od Putinova mnichovského projevu uplynulo šestnáct let. Na jeho rétorice, založené na tom, že západní svět usiluje o zničení Ruska, se nic nezměnilo. I když bylo Putinovo pondělní vystoupení sdělovacími prostředky hodnoceno jako slabé, vyslalo do světa jasnou zprávu: režim se z propagandistického hlediska přeorientoval na válku nikoli s Ukrajinou, ale s kolektivním Západem. Prigožinovo jméno v Putinově projevu nezaznělo ani jednou. Co nehlásá propaganda, neexistuje. S naléhavou dikcí provázenou pozvednutím levého obočí však Putin před občany své země několikrát zopakoval, že západní nepřátelé usilují o zničení Ruska a jeho národa.

Výstižně se k putinovské propagandě vyjádřil v rozhovoru pro Rádio Svoboda politolog Vladimir Pastuchov. Mimo jiné řekl: „… Na jedné straně je ztráta uloupených území velmi vážnou ranou pro veřejné mínění, pro masové vědomí; může vést ke krizi a vyburcovat armádu posedlých a la Strelkov (Girkin), Dugin a tak dále. Na druhé straně má režim obrovskou manipulativní sílu, dokonale se propagandisticky přeorganizoval na válku nikoli s Ukrajinou, ale s USA.“

Zajímavou otázkou, kterou otevřel v rozhovoru moderátor, politolog Sergej Medveděv, je, zda Putinův režim dokáže přežít porážku, úplnou ztrátu Krymu a Donbasu, formální vítězství Ukrajiny. Na tu zatím nikdo odpověď nezná. Jednou z možných variant však může být, že ano, dokáže. „Saddám se po porážce v Kuvajtu držel třináct let. Dokonce si dovedu představit, jak bude fungovat propaganda: říkat, že jsme se postavili kolektivnímu Západu, celé síle Ramsteinu, této věčné ontologické válce dobra a zla, Ruska a okolního světa. Obstáli jsme. Ukrajina se nás pokusila napadnout, ale obstáli jsme. Udrželi jsme si suverenitu, sláva hrdinům,“ míní Sergej Medveděv.

---