„Transatlantická vazba“

Proč se s termínem transatlantická vazba setkáte pouze v Evropě a proč Evropa předstírá, že neví, jak toto pouto zachovat?

 

Centrum transatlantických vztahů vysoké školy Cevro institut pořádalo v Praze 20. dubna přednášku s diskusí se známým americkým bezpečnostním analytikem maďarsko-židovského původu a zakladatelem soukromé zpravodajské společnosti Stratfor Georgem Friedmanem na téma „Ohrožená Evropa“, jak zní taky český název jeho poslední knihy.

V diskusi dostal Friedman otázku: „Co by měla Evropa dělat pro posílení transatlantické vazby?“ Friedman se smutně-ironicky usmál a…

Než budu pokračovat, rád bych předeslal, že termín „transatlantická vazba“ slyším vždy jen v Evropě, nikdy ne v Americe. Na žádné bezpečnostní konferenci v Americe a od Američanů jsem jej neslyšel. Pro Evropany je velice důležitý a znamená, v evropském chápání, že v případě nejhoršího bude Amerika Evropu bránit a za ni bojovat. Protože, jak známo, Evropa by se nedokázala ubránit sama. Američané tento termín nepoužívají, místo něj používají termín „spojenectví, spojenci“; ano, Evropané jsou americkými spojenci, stejně jako např. Izrael, Japonsko či Austrálie. A ano, kdyby byli spojenci napadeni, Američané jsou a budou jim ochotni pomoci se bránit. Ale důraz je na tom „pomoci se bránit“, tj. ti napadení musejí být ochotni a schopni se bránit v první řadě.

Ale zpět k Friedmanovi. Víceméně řekl, že má-li být NATO vůbec zachráněna, má-li se Aliance vůbec zachovat, musejí její evropští členové vydávat na obranu minimálně ta přislíbená 2 % svého HDP. Amerika vydává nyní na obranu 4 % HDP. A má cca 320 milionů obyvatel. EU má více než 500 milionů obyvatel. Kdyby Evropa vydávala na svou obranu to samé procento HDP, jako USA, byla by (dohromady) mnohem silnější mocností než Amerika.

Pro Ameriku dávalo smysl „doplácet“ na (západo)evropskou obranu v době studené války, protože nepřítel (západní) Evropy byl taky nepřítelem Ameriky, a tudíž pro USA dávalo smysl Sovětský svaz a jeho expanzionismus v Evropě zadržovat. Ale v post-studenoválečném období nedává smysl, aby 300 milionů Američanů doplácelo na obranu 500 milionů stejně tak bohatých (ne-li bohatších) Evropanů.

Jinými slovy, nezvýší-li evropské země své výdaje na obranu alespoň na 2 % HDP, NATO přestane být pro USA zajímavá. Zajisté, i nadále budou Američané udržovat bezpečnostní vztahy s určitými zeměmi – např. americké jednotky budou v Polsku i v Rumunsku. Ale nadnárodní aliance jako celek už natolik zajímavá nebude. Zajímavé budou jen dvoustranné vztahy a vazby.

Ti, kdo tvrdili, že národní státy jsou překonané, se mýlili. Tvrdilo se např., že prý „globalizace oslabuje, podrývá moc národních států“. Skutečně? Jak moc globalizace „podryla“ moc ruského, čínského, německého státu? Naopak, jsou silnější než kdykoli předtím od roku 1989. A americký „národní“ stát nikdy ani na chvíli nevěřil, že by se měl „rozplynout“.

To, co zažívá krizi, nejsou národní státy, nýbrž nadnárodní instituce, organizace. Ty se ukazují tváří v tvář krizím různého typu – ať už ekonomickým, finančním, migračním, bezpečnostním – jako impotentní. Nejen ten chronický vtip, kterým je OSN, ale v současnosti i EU a ano, i NATO. Ta poslední v důsledku podfinancování obrany ze strany jejích evropských členů. Evropané vždy řeknou, že ano, výdaje na obranu musíme zvýšit. A pak v praxi se neudělá nic, či téměř nic. Nyní lze vnímat Friedmanova slova jako poslední varování, skutečně jako varování už jedno z posledních. Moc času na posílení obrany – má-li „transatlantická vazba“ přetrvat – už nezbývá.

Mimochodem, téměř na měsíc přesně před pěti roky v květnu 2011 tehdejší odcházející americký ministr obrany Robert Gates (republikán, kterého od Bushe převzal na pár let i demokrat Obama) na konferenci-oslavě 100. výročí narození Ronalda Reagana ve Washingtonu, na které bylo přítomno i mnoho Evropanů, důrazně varoval: nezvýší-li Evropané své výdaje na obranu, NATO je v ohrožení.

Víme, co máme dělat. Nemůže se pak vymlouvat, že jsme nebyli předem varováni.  
 

Roman Joch

Ředitel Občanského institutu
Všechny články autora