Tichý občan – základ státu

V České republice přituhuje. Oběťmi jsou nejen podnikatelé, ale i občané. Přemíra státních regulací a nesmyslných zákonů znamená stále se zužující paletu služeb. Nahrazovat ji budou státem kontrolované formy zábavy nebo velkokapitálové investice bez vztahu k regionu.

Nedávno jsme s přítelkyní vyrazili na pravidelný sobotní výlet. Zastavili jsme se v Perníkové chaloupce na Pardubicku. Procházeli se, občerstvili, potkali několik známých a užili si příjemné sobotní odpoledne. Ráno následujícího dne jsem otevřel emailovou poštu a nevěřil vlastním očím. Perníkovou chaloupku, kterou zná snad každý Pardubičák i Hradečák, budou zavírat.

Zastupitelstvo obce Ráby v roce 2014 přijalo nový územní plán, jímž ve prospěch biocentra zmenšilo plochu pro občanskou vybavenost a určilo ji k jiným účelům než k živnostenskému použití. Nastupující zastupitelstvo následně prohlásilo, že je mu lhostejné, co se s Perníkovou chaloupkou stane. Vedení Chaloupky se pak rozhodlo k ukončení či přerušení projektu k 31. 12. 2018 – a to i navzdory petici podepsané dvaceti tisíci občany. Zvrátit to může už jen pravomocné soudní rozhodnutí o zrušení změny územního plánu, která je pro Chaloupku likvidační.

„Babišné“ jako náplast na EET

Potíží má Chaloupka více. Její provozovatel Luděk Šorm vytáhl do boje nejen se zastupitelstvem, ale i s Andrejem Babišem a jeho dítětem – EET. Živnostník Šorm se rozhodl postavit státní byrokracii a v prosinci roku 2016 zavedl „babišné“, které předkládá k proplacení svým zákazníkům. Od zavedení tohoto poplatku vede Šorm boj s úředníky, kteří ho dle jeho slov poškodili v novinách tvrzením, že „babišným“ porušuje zákon. Ani po dlouhodobém dopisování s úřady však úředníci nebyli schopni doložit, proč je zpoplatnění v rozporu se zákonem – až nakonec zasáhl sám ministr financí. Ten potvrdil, že „babišné legální je a nic nezakazuje EET zpoplatnit. Perníková chaloupka ovšem neřešila následky zavedení EET zdražením svého sortimentu, poplatek zvaný „babišné“ účtuje jako příplatek k celkové účtence.

Těžkosti pana Šorma a ostatních podnikatelů tím ale nekončí. Státní restrikce a zásahy do podnikání pokračují dál. Asi málokoho by napadlo, že se protikuřácký zákon dotkne prodávání alkoholu. Taková je ale bohužel realita, protože zákon tvrdí, že „se zakazuje prodávání alkoholu na akcích pořádaných převážně pro osoby mladší 18 let“. Podnikateli, který by prodal pivo nebo víno dospělému člověku, hrozí sankce třicet tisíc korun a zákaz činnosti na dva roky. V případě prodeje tvrdého alkoholu se organizátor pravděpodobně nevyhne pokutě až sto tisíc korun. Kdo má ale určit charakter akce? Pořadatel, či úředník?

Dnes a denně jsme svědky toho, jak státní aparát uzurpuje čím dál větší moc. Pod rouškou demokratického mandátu ubírá všem na svobodě.

Státní regulace kam se podíváš

Dnes a denně jsme svědky toho, jak státní aparát uzurpuje čím dál větší moc. Pod rouškou demokratického mandátu ubírá všem na svobodě. Státní zásahy začínají zkrátka čím dál více vstupovat do soukromého i profesního života. Soukromý život je kontaminován kontrolou a hrozbami trestu, pokud se člověk nepoddá státnímu diktátu. Vidíme to na příkladu Perníkové chaloupky. Pokud může stát likvidovat soukromé podnikání a skrze státního úředníka a restriktivní zákony zasahovat do podnikatelské činnosti, omezuje tím svobodu a dává nám tím najevo, že již neexistuje přednost občana před státem.

Chybí tak jen málo do chvíle, kdy bude i demokracie nahrazena autoritativnější formou politického uspořádání. Ta se již nebude maskovat pojmem demokracie, ve které by měl mít občan silnější postavení než stát. Státní diktát se stane ještě nadřazenější svobodě a soukromému životu, než je tomu dnes. Opiti lhostejností a vlastními problémy však zapomínáme, že i demokracie je „pouze“ prostředkem pro dosažení co největší svobody. Ta je přece nejvyšší politickou hodnotou a je jí myšleno co nejmenší zasahování vlády do života občanů.

Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která by z vařící se vody sice vyskočila, ale proč vlastně? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do hrnce vhozena. Je tam příjemné teplíčko, zatím dost místa na plavání. „Hrej si, bav se, nekafrej, to k životu přece stačí!“ Moudrá vláda přece ví, co je pro ni nejlepší – tišší, spokojení a uvaření voliči.

Vyšlo v Přítomnosti s titulkem Andrej v chaloupce z perníku.

Tomáš Heller

Autor působí v oblasti PR a marketingu a jako publicista
Všechny články autora