Stačí mu chleba se sádlem a okurky…

Rozhovor nad knihou „Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika“ s jejím autorem, politologem Lubomírem Kopečkem, který říká: „Nemá smysl Zemana zkoušet vtlačit do jasně definovaného politického rámce. Ve chvíli, kdy něco není užitečné, přestane to používat a přijde s něčím jiným.“

Poprvé jsem slyšel o Zemanovi v souvislosti s jeho článkem o prognostice a přestavbě z léta 1989. Jeho text byl tehdy šířen a hojně čten, nastartoval jeho kariéru. Když si čteš jeho článek dnes, jak na tebe působí?

Osobně ho nedoporučuji číst dnešníma očima bez dobového, hlavně politického a mediálního kontextu. Dnešníma očima viděno může text vypadat jako hezká, ale nijak mimořádná esej. Většina věcí, které Zeman psal, nebyla ani tehdy nijak objevná. O zaostávání tehdejšího Československa v mnoha oblastech způsobeném vývojem v posledních desetiletích, což je hlavní poselství toho textu, značná část lidí věděla nebo ho minimálně tušila. Podstatné na tom textu podle mne je, že byl napsán dobře srozumitelným jazykem a nebylo nutné číst mezi řádky, tedy domýšlet smysl, který v jiných textech býval z obavy před cenzurou skrytý. Naprosto klíčové pak je, že Zemanův text vyšel v legálním a velmi populárním periodiku, a nikoliv v samizdatu.

Vzpomínám si také na jeho první vystoupení v televizi. Občanské fórum jej „nasazovalo“ do první linie, když šlo o to nějak přesvědčivě a zábavně polemizovat s komunisty. Byl v tom opravdu dobrý! Jak je to vlastně se Zemanem a komunismem?

Za jednu z podstatných vlastností Miloše Zemana označuji v knize jeho pragmatickou přizpůsobivost. Ve vztahu ke komunistům je to velmi dobře patrné. V polistopadovém parlamentu i oněch zmíněných televizních debatách brnkal na strunu lehkého antikomunismu. Při projednávání lustračního zákona v roce 1991 například plédoval pro podobu, která byla v některých aspektech ještě tvrdší než ta, co se nakonec přijala. Jako předseda ČSSD ale neměl problém, když to bylo potřeba, se s komunisty dohodnout. Typicky to bylo vidět třeba při senátních volbách, kdy dokázal opakovaně získat jejich podporu pro sociálnědemokratické kandidáty mezi prvním a druhým kolem voleb. Žádný ohled na to, že platí bohumínské usnesení, zakazující ČSSD spolupráci s extremisty včetně KSČM, Zeman nebral. Po odchodu z premiérské funkce se pak jeho vztahy s komunistickými politiky dají občas označit za vysloveně souznící.

Celkem rozumím tomu, proč Zeman tak měnil a mění své názory. Jeho prioritou zkrátka bylo a je udržet se „u vesla“.

Otevřeli jsme velké téma: Miloš Zeman a změny názorů. Já se přiznám, že dodnes mi není jasné, zda je Zeman socialista. Je jasné, že pro sociální demokracii mnoho udělal, ale vždycky jsem ho tak trochu podezříval, že strany napravo od středu mu někdo vyfoukl (kdopak asi?) a že se prostě musel se sociální demokracií jaksi spokojit. Myslíš, že byl někdy přesvědčeným stoupencem socialismu, a pokud ano, v čem?

Kniha má v názvu slova „talentovaný pragmatik“, což je i stručná odpověď na tvoji otázku. Dobře se to vysvětluje na něčem, co bych označil za zapomenutého Miloše Zemana. Začátkem devadesátých let se považoval za liberála, a dokonce horlivě obhajoval liberální toleranci a vyjadřoval distanc k levici. Po roce 1990 se pak se svým naturelem dostal do rozporu s Občanským hnutím. V lednu 1992 ho Ivan Gabal, rozjíždějící volební kampaň Občanského hnutí, z této formace fakticky vyhodil. Zeman byl podle Gabala naprosto neřiditelný. V danou chvíli tak vlastní postoje postrčily Zemana směrem doleva, ke kandidatuře za ČSSD ve volbách roku 1992. Následovalo Zemanovo povolební tažení s cílem získat předsednictví ČSSD. Pro toto tažení politicky racionálně zvolil image levicového radikála a slogan o tom, že chce jít Klausově vládě po krku. Zapůsobilo to.

Popsaný politický přerod je podle mne ilustrativní pro politické jednání a myšlení Miloše Zemana. Má podle mne malý smysl ho zkoušet pevně vtlačit do nějakého jasně definovaného politického rámce. Ve chvíli, kdy něco názorově není užitečné, přestane to používat a přijde s něčím jiným. Dobře je to vidět i v posledních letech. Dnes primárně brojí proti kulturnímu a migračnímu ohrožení, což s klasickou agendou sociální demokracie ani jeho vlastními názory z devadesátých let nemá nic společného.

Miloš Zeman prezidentem. Pro někoho noční můra, pro jiné spása. Havel–Klaus–Zeman. Pro mne je to pořád ještě jakási kontinuita s Listopadem, i když u Zemana už trochu zvláštní. Dá se u MZ vlastně mluvit o nějaké kontinuitě?

Těžká otázka. U adaptabilního pragmatika, kterým je, se to tak trochu vylučuje. Napadá mne nicméně trefný výrok dnes už mrtvého mafiána Františka Mrázka. Mrázek, který měl prostřednictvím Zemanova šéfporadce Miroslava Šloufa dobrý kontakt do Strakovy akademie, ho kdysi charakterizoval jako člověka, který není na peníze, stačí mu chleba se sádlem a okurky. Hlavně pak Zeman potřebuje, aby ho lidi měli rádi. Kdybych tato Mrázkova slova formuloval trochu vznešeněji: Zeman je určitě člověk, který žije pro politiku. Jeho smyslem ale není prosazovat nějaký pevně daný politický program, ale jednoduše uspět.

 

Kniha Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragamtika

 

Teď jsi dopsal knížku. Co ses dozvěděl o Miloši Zemanovi nového? Je nějaká oblast v jeho politice, které ještě nerozumíš?

Nevím, jestli hovořit o velkých překvapeních. Asi nejvíc mne zarazil až příliš ostrý kontrast dávného a dnešního Zemana. Je zvláštní, když člověk, který se významně podílel na destabilizaci československého komunistického režimu v roce 1989, dnes chválí komunistickou Čínu a přistupuje k ní způsobem, který se nedá nazvat jinak než podlézání. Totéž se dá ukázat na jeho změnách názoru na toleranci, referendum, intelektuály, a tak bych mohl pokračovat. Na druhou stranu celkem rozumím tomu, proč tak měnil a mění své názory. Jeho prioritou zkrátka bylo a je udržet se „u vesla“. Miloš Zeman je talentovaný i v tom, že dokáže odhadnout vývoj nálady mnoha lidí.

 

Kontexty

Kompletní rozhovor Jiřího Hanuše s Lubomírem Kopečkem naleznete v aktuálním čísle revue Kontexty (5/2017), které právě vychází.

Jiří Hanuš

Historik a editor
Všechny články autora