Petr Kaniok

Petr Kaniok

Články autora

Prestižní britský think-tank Chatham House nedávno vydal obsáhlou studii názorů na aktuální a budoucí otázky evropské integrace ve vybraných členských státech EU.
Nedlouho po tom, co vášnivá debata o uprchlické krizi konečně trochu utichla, se v Česku opět bavíme o utečencích. Tentokrát v souvislosti s rozhodnutím vlády, že nebude respektovat dohodu o uprchlických kvótách.
Od zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA ještě neuplynul týden, aby některý z evropských politiků nezpochybnil pevnost a funkčnost transatlantické vazby. Naposledy tak v předposledním květnovém týdnu učinila poměrně hlasitě Angela Merkelová.
Značnou nevoli části českých europoslanců vzbudila snaha politické skupiny Evropské lidové strany debatovat na plénu Evropského parlamentu o riziku politického zneužití médií v České republice. Pikantní je, že proti záměru evropských lidovců se postavili jejich čeští členové – například Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský či Stanislav Polčák.
Když nevíš kudy a kam, vytáhni ze skříně abstraktního bubáka. Dnes se straší periférií, kde Česko údajně skončí, nebude-li bezvýhradně následovat hlavní proud evropské integrace. To není racionální evropská politika.
Média jsou zaplavena předpověďmi důsledků vládní krize, která naplno propukla před týdnem. Náčrty příštího vývoje jsou spolehlivé asi jako věštění z kávové sedliny, jedno je ale jisté již nyní: Česká evropská politika se na pár měsíců ocitne v politické paralýze.
První kolo francouzských prezidentských voleb je za námi. Ze zpravodajských portálů a televize se zdá, že Evropská unie našla v Emmanuelu Macronovi svého spasitele. Těsné vítězství tohoto outsidera však neznamená ani odklon od série voleb proti establishmentu, ani počátek zářných zítřků evropské politiky.