Petr Kaniok

Petr Kaniok

Články autora

Když nevíš kudy a kam, vytáhni ze skříně abstraktního bubáka. Dnes se straší periférií, kde Česko údajně skončí, nebude-li bezvýhradně následovat hlavní proud evropské integrace. To není racionální evropská politika.
Média jsou zaplavena předpověďmi důsledků vládní krize, která naplno propukla před týdnem. Náčrty příštího vývoje jsou spolehlivé asi jako věštění z kávové sedliny, jedno je ale jisté již nyní: Česká evropská politika se na pár měsíců ocitne v politické paralýze.
První kolo francouzských prezidentských voleb je za námi. Ze zpravodajských portálů a televize se zdá, že Evropská unie našla v Emmanuelu Macronovi svého spasitele. Těsné vítězství tohoto outsidera však neznamená ani odklon od série voleb proti establishmentu, ani počátek zářných zítřků evropské politiky.
Mají mandáty uvolněné britskými europoslanci přispět k budování virtuálního evropského lidu? Zastánci nadnárodní Evropské unie cítí další příležitost.
Skupina šestnácti států EU se první dubnové pondělí přihlásila k plánu na vznik úřadu evropského žalobce. Legislativu, která má tento ctihodný institut založit, zas jednou provází závan českého švejkování a nesystematičnosti.
Březen byl v Evropské unii orámován dvojicí dokumentů, které řeší, co bude dál. Je to logické, evropské 60. narozeniny k podobným pokusům svádí.
Pozice státního tajemníka pro evropské záležitosti, kterou nyní „tak trochu jiný úředník“ Tomáš Prouza opouští, není dlouhodobě stabilizovaná. Prospělo by nám, kdyby se o Evropu staral normální ministr.