Otevřít náruč celému světu

Text projevu předsedkyně britské vlády Theresy Mayové k velvyslancům akreditovaným u Svatojakubského dvora, Londýn, 17. ledna 2017.

Před šesti měsíci britský národ volil. Změnil svou budoucnost a rozhodl se odejít z Evropské unie, aby otevřel svou náruč celému světu. Vydal se na nejistou cestu v pevné víře, že zajistí svým dětem a vnukům lepší budoucnost. Vláda svou povinnost splní. Vyjedná podmínky nového vztahu s Evropskou unií a také využije této příležitosti k zamyšlení, co tak velký obrat národní orientace znamená a jakou zemí chceme být. 

Budu usilovat, aby bylo Spojené království silnější, spravedlivější a otevřenější zemí než dosud. Aby se stalo bezpečnou, vzkvétající a snášenlivou společností, domovem mezinárodního talentu, magnetem inovací budoucího světa. Globální Británie je největší přítelkyní a sousedkou svých evropských partnerů, míří ale za hranice Evropy, připravená uzavírat nová spojenectví. Máme talent i ctižádost stát se silným a sebevědomým národem světového obchodu.

Máme odlišnou politickou tradici

Někdy nám naši přátelé a spojenci v Evropě nerozumí. Mnozí se obávají rozpadu Unie. Nic takového si nepřeji, úspěch Unie je v britském zájmu. Ráda bych vysvětlila evropským národům, že odcházíme, protože jsme cítili, že nás členství v Unii omezuje na úkor našich globálních svazků a svobodného obchodu se všemi. Máme také odlišnou politickou tradici. Nemíváme koaliční vlády a základem nepsané ústavy je suverenita parlamentu. Naše veřejnost svou vládu přísně soudí a za její činnost ji vystavuje účet, proto se nadnárodní instituce EU tak špatně snášejí s naším politickým a životním stylem.

Unie tíhne k uniformitě, připomeňme si v této souvislosti statečné úsilí Davida Camerona vyjednat pružnější dohodu přijatelnou pro většinu Britů. Británie v Evropě jistě není jediným státem, který klade takový důraz na demokratickou volbu a kontrolu, jediným členem s tak mezinárodními preferencemi a takovým přesvědčením, že je třeba oslavovat různorodost. Brexit může být lekcí i pro EU. Moc a síla Evropy vychází především z odlišnosti národů, a pokud by se měly svazovat násilím, na padrť rozbije to nejcennější, co má být zachováno. Je zapotřebí respektovat a chránit báječné rozdíly mezi členskými státy.

Odchodem neodmítáme sdílené hodnoty ani nehloubíme příkop mezi námi. Usilujeme obnovit parlamentní demokracii, sebeurčení národa a globální akceschopnost. Hodláme zůstat spolehlivými partnery, spojenci a přáteli, svobodně obchodovat ke vzájemnému prospěchu a bezpečí. Budete u nás vítáni, tak jako my u vás. Společně se ubráníme proti nepříteli a naše bezpečnostní služby budou vás nadále chránit před terorismem. Naše branné síly zůstanou v Polsku, Estonsku a Rumunsku. Neocházíme z Evropy, pouze z Unie. Nežádáme částečné ani polovičaté členství, napůl in, napůl out. Spojené království odchází a mým úkolem je vyjednat co nejlepší dohodu.

Definujeme předpoklady úspěchu na dlouhá léta

Chceme vytvořit silnější a spravedlivější globální Británii na bázi konstruktivního partnerství s našimi přáteli a spojenci společných zájmů a hodnot. Je tu však ještě něco – během přestavby našeho nového soužití by nám všem uškodila destabilizace. Nemyslím tím, že máme usilovat o nějakou formu neomezeného přechodného statutu, v němž uvízneme v jakémsi trvalém politickém očistci. To by neprospělo ani Británii, ani EU.

Přála bych si, aby nám dva roky na vyjednání dohody podle článku 50 postačilo. Je však v našem společném zájmu umožnit obchodu, aby se mohl včas přizpůsobit novým poměrům. Týká se to celní i hraniční kontroly, kriminální justice, finančních služeb. Některé záležitosti by tak měly být uvedeny v život hned, jiné budou potřebovat více času. Je nezbytné, abychom se vyhnuli rozkladu a nebalancovali na okraji propasti.

Při vyjednávání nejde o nějakou negativní hru na opozici kvůli opozici. Je zapotřebí jednat disciplinovaně, citlivě a s vědomím, že definujeme zájmy a předpoklady úspěchu naší země na dlouhá léta. Každé zbloudilé slovo nafouknou média a ztíží naše úsilí vyjednat tu pravou dohodu. Jsme si toho naštěstí – my i Evropská komise – plně vědomi. A proto vláda, přestože to mnohé zklame, neprozradí více, než je v národním zájmu. Není mou rolí psát denně sloupky na pokračování. Jsem přesvědčena, že nové strategické partnerství vyjednat lze. Hovořila jsem prakticky se všemi představiteli členských států Unie i jejich institucí a jsem přesvědčena, že si naprostá většina přeje pozitivní vztah mezi Británií a Unií. Cíle a záměry, jež dnes předkládám, jsou dle mého přesvědčení v souladu s potřebami EU a členských států.

Máme odlišnou politickou tradici. Naše veřejnost svou vládu přísně soudí a za její činnost ji vystavuje účet, proto se nadnárodní instituce EU tak špatně snášejí s naším politickým a životním stylem.

Lepší žádná dohoda než špatná

Navrhujeme smlouvu o volném obchodu, protože explicitně vylučuje naše členství v Unii i v jednotném trhu. Respektujeme víru politiků EU v nedělitelné čtyři svobody i odhodlání 27 členských států pokračovat v započaté cestě. Není v našem zájmu podvracet jednotný trh, sobě i Unii přejeme úspěch a blahobyt. Ráda bych na tomto místě zdůraznila racionalitu našeho návrhu, protože obchod není hra s nulovým součtem – čím větší objem, tím větší užitek. Svobodný obchod zvyšuje zaměstnanost a růst bohatství. Nové překážky obchodu znamenají opak, méně práce a pomalejší růst.

Třetí a konečný důvod správné dohody se týká naší bezpečnosti. Británie a Francie jsou v Evropě jediné státy s nukleární výzbrojí a stálou přítomností v bezpečnostní radě OSN. Britská armáda je zárukou evropské kolektivní obrany a máme také výjimečnou zpravodajskou službu, jež zmařila mnoho teroristických spiknutí a zachránila nesčetné životy. A protože hodláme být dobrými přáteli i sousedy, musíme chránit všechny naše občany.

Je v britském zájmu, v evropském zájmu i v zájmu světa, aby se načrtnutý rámec, který tu dnes předkládám, naplnil. Musím však mluvit otevřeně. Chceme zůstat přáteli a dobrými sousedy, slyším ale hlasy, jež chtějí Británii potrestat, aby odradili další, jež by nás snad chtěli následovat. Něco takového by katastrofálně poškodilo především samotné evropské státy. A nebylo by to právě přátelským gestem. Británie by takový postoj odmítla. A přestože jsem přesvědčena, že takový scénář nenastane, musím se vyjádřit jednoznačně, že v takovém případě by byla lepší žádná dohoda než špatná dohoda. My bychom totiž tak jako tak mohli obchodovat s Evropou a zůstala by nám svoboda (bezcelního) obchodu se světem. Zavedli bychom si konkurenceschopné zdanění, získali nejlepší světové podniky a velké investory. A kdybychom neměli mít žádný přístup na jednotný trh, stále by nám zůstala svoboda změnit si ekonomický model.

Základy lepší Británie

Unie by si ale postavila hráz proti obchodu s jednou ze silnějších ekonomik světa. Ohrozila by své investice v Británii v hodnotě půl bilionu liber. Ztratila by přístup na finanční trh v londýnské City, riskovala by export ve výši 290 miliard liber a poškodila by složitý integrovaný dodavatelský řetězec. Samozřejmě by obzvlášť utrpěly mnohé sektory evropského hospodářství, protože jsme významným exportním trhem automobilového, chemického, farmaceutického a potravinářského průmyslu, které zaměstnávají miliony osob. Nevěřím, že by se politici EU odvážili tvrdit německým vývozcům, francouzským farmářům, španělským rybářům a nezaměstnané mládeži eurozóny, že musí zchudnout kvůli politickému potrestání Británie. Z těchto důvodů a při vědomí společných hodnot a dobré vůle na obou stranách jsem přesvědčena, že dosáhneme porozumění.

Vláda musí být připravena na každou eventualitu, ale my nepřistupujeme k jednání s myšlenkou na nezdar, naopak předpokládáme, že optimistický a konstruktivní přístup povede k úspěchu v zájmu Evropy i Británie. K úspěchu je však zapotřebí ještě něco důležitého. Síla a podpora 65 milionů občanů. Nesváry a spory jsou pomalu za námi a společnost si přeje, abychom konali. Referendum národ rozdělilo a trvalo nějaký čas, než se rána zacelila. Jeden z důvodů naší letité úspěšné demokracie leží v národní identitě a ve vzájemné občanské úctě. A ovšem i v důležitosti, jakou přisuzujeme našim institucím. Jestliže bylo hlasováno, respektujeme výsledek. Vítěz má být velkorysý, poražený uznat legitimitu volby. Národ se sjednotí.

Dnes už je to znát. Představitelé obchodu nežádají zvrat, žádají plán. Dolní sněmovna drtivou většinou hlasovala, abychom se do toho pustili. A naprostá většina občanů, bez ohledu na to, jak volili, má stejný názor. A tak se do toho dáme. Takový je odkaz našich časů, takový je cíl naší cesty a trofej, o níž usilujeme. Nejde o nás, ale o ty po nás, o naše děti a vnuky.

Až se příští generace jednou ohlédnou, budou nás soudit nejen za naše rozhodnutí, ale i za to, jak jsme s ním naložili. Uvidí, že jsme jim připravili světlou budoucnost. Poznají, že jsme položili základy lepší Británie.

Úryvky z projevu vybral a přeložil Alexander Tomský. Výrazně rozšířený text s rozsáhlým komentářem autora najdete v časopisu Kontexty 1/2017.

Alexander Tomský

Politolog a nakladatel
Všechny články autora