Nové nadechnutí a výzvy ODS

Výsledky říjnových sněmovních voleb ukázaly mnohé nepříznivé zprávy o stavu české společnosti. Mezi nimi ale jednu pozitivní, a sice že ODS je znovu na vzestupu. Jakkoli mohl být mnohý ne-realista zklamaný, že výsledek nebyl ještě vyšší, je třeba připomenout několik důležitých detailů.

Již mnohokrát zmi­ňované úspěchy ODS (nečekané druhé místo, nad­průměrné výsledky v Praze, středních Čechách a Jihomoravském kraji apod.) nechme tentokrát stranou a zaměřme se na ty opomíjené.

Šlo o první důležité volby od roku 2006, v nichž ODS dokázala mezivolebně navý­šit svůj zisk. Ano, propad voličské podpory občan­ských demokratů se nedatuje až s policejním zásahem na Úřadu vlády na prahu léta 2013. Datuje se do období, kdy vzbu­dila velké naděje, jimž pak z různých dů­vodů nedokázala či nemohla dostát. Vlna vzestupu v první dekádě 21. století konči­la komunálními volbami 2006, tedy v zá­sadě ještě v období, kdy nenesla vládní zodpovědnost.

První vlna vzestupu po deseti letech

Všechny další volby znamenaly vyklízení pozic a kanceláří. V roce 2010 získala v ko­munálních volbách méně než v roce 2006 a v roce 2014 méně než roku 2010. V kraj­ských volbách získala od roku 2008 pokaždé méně než v těch předchozích. Tutéž dráhu sestupu vidíme ve volbách sněmov­ních – od více než třetiny hlasů v roce 2006 k pětině v roce 2010, téměř vypadnutí ze sněmovny v roce 2013. Výjimku předsta­vují evropské volby 2009, kdy získala ne­patrně víc než v roce 2004 (kdy její famóz­ní vzestup začínal). Tehdy ovšem šlo o vý­jimečnou situaci po neférovém pádu vlá­dy uprostřed evropského předsednictví, za což sklidil voličskou sprchu Jiří Paroubek, který pád vlády vyvolal. Jinými slovy – pro­lomení desetiletí ztrát a poklesu na podzim 2017 nebylo samozřejmé.

Dále – ODS se fakticky navrátila ke sta­vu skutečně celostátní strany. Zatímco po volbách 2013 neměla svého poslan­ce hned ve třech krajích (Karlovarský, Li­berecký, Zlínský), nyní jí schází pouze v je­diném – Karlovarském (jde o vůbec nej­menší kraj, kde se rozděluje jen pět man­dátů). Není to vůbec samozřejmé – ČSSD a KSČM nemají zastoupení ve dvou kra­jích, KDU-ČSL v pěti, STAN v devíti, TOP 09 v desíti.

Šlo o první důležité volby od roku 2006, v nichž ODS dokázala mezivolebně navýšit svůj zisk.

Posílení v obcích

Další zprávu vyčteme pouze při detailním čtení výsledků v jednotlivých obcích a je­jich srovnáváním s různými volbami mi­nulými. Signálem fatálního problému byly již krajské volby 2012. Tehdy poprvé se ve větší míře stalo, že v některých obcích ODS neměla ani jednoho voliče. Jistě, šlo o obce malé, s několika desítkami či stov­kami obyvatel, které nemají rozhodující vliv na výsledky celkové. Přesto jde o je­den ze signálů zakotvení strany ve spo­lečnosti, její akceptace společností, širo­kého záběru apod.

Podíváme-li se do týchž obcí na výsledek strany v roce 2017, vidíme tu menší, tu větší nárůst hlasů, ale především téměř úplné vymizení obcí s nulovou podporou ODS z volební mapy. Tak např. ve Šléglo­vě neměla v roce 2012 ani jeden hlas, nyní 23,8 %. V Kopřivné rovněž z 0 % na 5,4 % v roce 2017. Jistě, většinou nejde o zázraky, ale o posuny v řádu jednotek či desítek hlasů. Jde ovšem o srovnání po­sledních voleb oficiálně „předkrizových“ a těch nejnovějších – a zaznamenaný po­sun není vůbec malý a už vůbec ne zanedbatelný. Naopak – v situaci strany téměř bez venkovské podpory je TOP 09, která by se obcí, v nichž nezískala jediný hlas, téměř nedopočítala.

Největší nárůst podpory ODS zaznamenala v okolí větších měst. Zdroj: iRozhlas.cz
Největší nárůst podpory ODS zaznamenala v okolí měst. Zdroj: iRozhlas.cz

Zároveň došlo k tomu, že se k sobě opro­ti minulosti poměrně přiblížily výsledky ODS v menších obcích a větších měs­tech. Rozdíl ve prospěch měst zůstává, ale zdaleka již není tak výrazný, jako bý­val. Co z toho plyne? Chce-li ODS opět dojít k podpoře dvaceti a více procent, musí oslovit městského voliče – tam je evidentně rezervoár.

Úspěch kandidujících starostů

Zajímavý pohled nabízí sledování výsled­ků ODS v obcích a městech, kde kandidovali tamní starostové. Ve všech zís­kala strana nadprůměrný výsledek (jak ve srovnání s celostátním, tak s okres­ním). Jen několik náhodných příkladů za všechny – v Líbeznicích (starosta Martin Kupka) získala ODS téměř 35 % hlasů (v okrese Praha-východ 17,9 %); ve Ští­tech (starosta Jiří Vogel) 20,8 % (v okre­se Šumperk 7,9 %); v Mikulově (starosta Rostislav Koštial) 17,5 % (v okrese Břec­lav 11,5 %). Je tedy zřejmé, že jednou z cest, jak posílit volební zisky, je propoje­ní parlamentní kandidátní listiny s úspěš­nými komunálními politiky. Ty by ovšem strana potřebovala mít ve větší míře, a pokud možno znovu i ve větších měs­tech. Komunální volby 2018 tak mohou být v tomto směru i přípravou na příští volby parlamentní.

ODS si přitom musí dát pozor, aby se opět nestala konfederací starostů a jejich okolí, což se jí kolem roku 2006 přihodilo. Cesta, kterou zvolila nyní – mix různých lidských typů, povolání a talentů – je evi­dentně správná. Nepotřebuje totiž v par­lamentu pouze zkušené komunální prak­tiky, ale i odborníky „resortní“ – na za­hraniční politiku, energetiku, ekonomiku, školství, bezpečnost apod.

Chce-li ODS opět dojít k podpoře dvaceti a více procent, musí oslovit městského voliče – tam je evidentně rezervoár.

Co dál

Fialovo vedení ODS odvedlo velký kus práce; další kus je před ním. Zdá se, že je nezbytné zkusit prolomit mentální na­stavení pravicového voliče, který poža­duje dokonalost a naprostou názorovou shodu. Stalo se normálním, že pro odpor vůči jednomu kandidátovi nevolím celou stranu a raději hledám malinkou politic­kou sektu s jediným správným názorem.

Chce-li ale ODS znovu dominantně uspět, nezbývá než být opět širokonázorovou – tak, aby v ní po vzoru britských konzer­vativců mohli pod jednou značkou žít proudy, které se sice neshodnou ve všem a které budou vnitřně soupeřit se střída­vými úspěchy o míru ovlivnění celostát­ní politiky, které ale budou schopny tvá­ří v tvář nebezpečím, které hrozí občan­ským svobodám v naší zemi a Evropě po­stupovat společně.

Populistický volič evidentně skousne sku­tečně široký názorový a personální roz­ptyl. Kdysi to zvládl i volič pravicový. Inte­grace rozdrobené pravicové scény (parlamentní i neparlamentní) je tak úkolem podobně důležitým jako viditelné opono­vání omezování svobod ze strany formují­cího souručenství dirigismu a nesvobody v podání ANO, SPD a KSČM.

Stanislav Balík

Politolog a historik
Všechny články autora