Národní stát, nacionalismus a globální zájmy

„Mezi inteligencí najdeme pramálo zastánců národních států,“ píše Dani Rodrik na webu Aeon. Jako by státy stály v cestě celoplanetárním zájmům. Instituce národních států a jejich pestrost však vytváří hodnotu. Jsou prerekvizitou, nikoli překážkou globální prosperity.

Dani Rodrik: „Trhy, mají-li prosperovat, vyžadují regulační a legitimační instituce... V tomto směru zůstává národní stát jediným funkčním aktérem, jediným dostupným řešením. Posedlost elit a technokratů globalismem oslabuje smysl pro občanství doma – tam, kde je jej nejvíce potřeba – a komplikuje tak dosažení ekonomické prosperity, finanční stability, sociální inkluze a dalších žádoucích cílů. Jak všichni vidíme, elitářský globalismus rovněž otevírá cesty pro pravicové populisty, kteří patriotismus zneužívají pro své destruktivní záměry.“

Je to ale národní stát, a ne progresivistické vize globální nejistoty, co u mnohých automaticky evokuje nebezpečí. „Sluší se připomenout, abychom nezapomínali nejen na ideologické excesy, ale také na transformační historickou úlohu státu. Jak říkají odborníci na nacionalismus, „stát obvykle předchází národu a vytváří jej, nikoli naopak.“ Negativní nacionalismus vyplývá z adorování jedné rasy, etnické skupiny nebo náboženství, nikoli z loajality ke státu. Většinově a zjednodušeně negativní chápání nacionalismu (třeba v současné EU) tedy odporuje jak historické zkušenosti evropských národů, tak celkové rozporuplnosti moderní éry.

„Národ, vlast, hrdost, vlastenectví, to jsou slova, která byla tolikrát zneužita, že máme často ostych je používat, nebo je změkčujeme a vyslovujeme je jaksi s výhradou…“ – Petr Fiala

V současné době se také vede poměrně zbytečná veřejná diskuse o tom, zda víc zla napáchal v moderní době evropský nacionalismus, nebo kolonialismus. Pravdě se blíží spíše pojetí, že oba jevy jsou v moderní době ambivalentní. Nacionalismus má vynikající i škodlivé formy (možno doložit příklady z válečných konfliktů 20. století), kolonialismus má vedle svých odporných projevů (například belgického ničení Konga) na svém kontě také pozitivní položky (vzdělávací a charitativní politiku některých států). Jen je zapotřebí mluvit konkrétně a věcně, což bývá náročné.

Maják Pravého břehu informuje o pozoruhodných textech a důležitých událostech v konzervativní politice. Máte tip? → redakce@pravybreh.cz