Konec pojízdného cirkusu?

Z pozice Evropské unie je velmi složité najít na brexitu něco pozitivního. Jeden dobrý výsledek by ale rozvod s Británií přinést mohl...

Díky nutnosti přemístit sídla několika agentur EU ze Spojeného království na kontinent se otevřela možnost skoncovat s jednou z největších evropských absurdit – s dualitou sídel Evropského parlamentu a každoměsíčním stěhováním z Bruselu do Štrasburku a zpět.

Kandidátem na zrušení je přirozeně Štrasburk, který byl tradičním a historickým sídlem Evropského parlamentu od jeho založení v roce 1952 (tehdy ještě jako Shromáždění Evropského sdružení uhlí a oceli). Město na pomezí kultur bylo záměrně vybráno jako symbol německo-francouzského usmíření, jelikož v před-integrační historii bylo častým předmětem tahanic mezi oběma státy. V éře, kdy byl Evropský parlament – jak si Shromáždění postupně začalo říkat – nevolenou a málo vlivnou institucí, nevadilo, že je mimo bruselské dění.

S posilováním jeho pozice od 80. let 20. století se to však stávalo problémem. V roce 1985 tak Evropský parlament otevřel své sídlo také v Bruselu a přenesl do něj většinu své činnosti, zejména činnost parlamentních výborů. Štrasburk ale zůstal. A byť je  epicentrum parlamentního dění v Bruselu, poslanci a jejich zázemí putují každý měsíc do druhého sídla, aby zde uskutečnili nikoliv rituální oběť, ale plenární zasedání. Procedura, pro kterou se vžilo posměšné přirovnání „pojízdný cirkus“, vychází Evropskou unii každoročně na cirka 114 miliónů euro.

Místo EP EMA

Jeden z nejviditelnějších trnů Evropské unie by mohla v blízké budoucnosti vytrhnout příhodná kombinace několika faktorů: Prvním je narůstající nechuť unijní elity zbytečné a drahé stěhování financovat. Druhým pak nedávné zvolení rétoricky eurooptimistického Emmanuela Macrona francouzským prezidentem, čímž by se mohla otupit tradiční tvrdošíjná nechuť francouzských politiků přijmout jakoukoliv dosavadní snahu Evropský parlament sestěhovat. Z francouzského pohledu logicky – sídlo, byť zbytečné, dává městu prestiž, práci a peníze.

Třetím pomyslným vektorem je šance, že by se štrasburská budova Evropského parlamentu stala domovem velké a vlivné Evropské zdravotnické agentury (EMA), jež dosud úřaduje v Londýně. Jejím post-brexitovským přesunem do Štrasburku by se tak vyřešilo hned několik problémů najednou: Určitá politická prestiž by Štrasburku zůstala, ekonomický přínos by agentura generovala, budova by se racionálně využila a Evropská unie by mohla demonstrovat, jak dokáže být efektivní. Pozdě ale přece.

Cirkus bude!

Na jásot nad tím, že unijní elity navrhnout a prosadí racionální rozhodnutí, je nicméně notně brzy. Za prvé, snaha vyřešit stav, který dává smysl pouze Francii, není nová a dosud nikdy nikam nevedla. Například v roce 2006 požadovala zrušení štrasburského sídla kampaň singleseat.eu. Navzdory podpisům více než 1 miliónů občanů, jež petice sesbírala za pár měsíců, ovšem bezvýsledně. A za druhé, podle primárního práva Evropské unie, konkrétně článku 341 Smlouvy o fungování Evropské unie, je ke změně sídel institucí Evropské unie nutná dohoda všech členských států. Takže uvidíme, zda Macronovi proevropské nadšení vydrží, až se bude lámat pomyslný štrasburský chleba.

Petr Kaniok

Docent na Fakultě sociálních studií MU, expert na politický systém EU
Všechny články autora