Katalánsko: Demokracie není anarchie

Nelegální referendum o nezávislosti konečně vzbudilo mezinárodní zájem o katalánskou věc. Záznamy střetů v barcelonských ulicích zaplavily média a zařadily se tak do série marketingových úspěchů separatistů. Fotka policisty s obuškem dnes bohužel k ovlivnění veřejného mínění stačí. Přesto je třeba racionálně zvážit všechny argumenty, které jsou ve hře.

V první řadě je nutno připomenout, že jednostranně vyhlášené referendum skutečně bylo nelegální. Podle španělské ústavy referendum může vyhlásit jen král, a to po návrhu předsedy vlády a po předchozím schválení parlamentem. K těmto procedurálním krokům samozřejmě nedošlo.

Dalším důležitým milníkem v celé kauze je rozhodnutí španělského ústavního soudu, který zákon o referendu označil za protiústavní. V návaznosti na toto rozhodnutí se španělská vláda naprosto legitimně rozhodla vymáhat právo, nedovolit rozzuřenému davu převzít moc a připomenout, že v Evropě nepanuje vláda davu, nýbrž vláda zákona. (Nabízí se přitom paralela s nedávnými protesty během summitu G20 v Hamburku, kde anarchisté plenili město a zapalovali auta. Německá vláda se na rozdíl od Španělů nastolit pořádek neodvážila.)

Na hraně právního státu

Skandální proto není postup celostátní policie, ale jednání katalánského policejního sboru „los mossos“, který od katalánského státního zastupitelství v návaznosti na rozhodnutí soudu dostal pokyn zamezit konání referenda. Velitel sboru po prvotním váhání avizoval, že se rozkazu podvolí, nicméně události z prvního října, kdy referendum proběhlo, tomu nenasvědčují. Ukázalo se tak s plnou vážností, že tento regionální policejní sbor není ničím jiným než prodlouženou rukou separatistických stran, a nikoliv nezávislou silou všech Katalánců, tedy i těch, kteří s referendem nesouhlasí. Policie tedy jedná na politickou objednávku a v rozporu s platnými zákony, takže Katalánsko se ocitá ve velmi nebezpečné situaci, která hraničí s rozpadem právního státu.

Střety celostátní policie s občany nejsou virtuální realitou. Je jisté, že přinesly mnoho zraněných. Na druhou stranu v situaci, kdy se dav nepodvolí zákonu dobrovolně, není možné, aby ve svobodných volbách zvolená politická reprezentace jen přihlížela. Stát disponuje monopolem na legální násilí, přičemž posledním prostředkem, jak vymáhat právo, je právě použití síly. Pro autoritu státu je nepřijatelné, abychom se ocitli ve vleku dojmů médií a bezprostředního veřejného mínění, kdy exekutiva obávající se ztráty popularity nevymáhá zákon.

Pro autoritu státu je nepřijatelné, abychom se ocitli ve vleku dojmů médií a bezprostředního veřejného mínění, kdy exekutiva obávající se ztráty popularity nevymáhá zákon.

Samotné referendum bylo spíše fraškou než příkladným využitím práva volit. Dle dat katalánské autonomní vlády bylo sečteno 100,88 % všech hlasů s poměrem 90,09 % pro samostatnost, 7,87 % proti, 2,03 % nesouhlasných s oběma možnostmi a 0,89 % neplatných, jak informuje deník ABC. Zarážející je i samotný průběh hlasování. Volit mohl kterýkoliv Katalánec, který se prokázal občanským průkazem, a to v jakékoliv volební místnosti, takže je prakticky nemožné určit, zda již volil i jinde. (Žádný elektronický soupis voličů, kteří již odvolili, pochopitelně neexistuje.) Další otázkou zůstává, kdo byli členové volebních komisí, když centrální vláda avizuje, že jakákoliv spolupráce na referendu je trestná. Část elektorátu navíc pokládá referendum za nezákonné a dá se předpokládat, že proto nešla vůbec volit. To potvrzuje i počet 2,2 milionu zúčastněných z celkových 5,5 milionu oprávněných voličů.

Udělali jsme, co jsme museli

Jak se bude situace dál vyvíjet, je těžké předjímat. Pokud Katalánci skutečně vyhlásí nezávislost, nebude mít španělský premiér jinou možnost než aktivovat článek 155 španělské ústavy. Ten mu v případě, že se autonomní vláda přestane řídit ústavou a dalšími zákony, dává po schválení senátem možnost učinit „všechny nutné kroky, a to včetně použití síly“, aby docílil respektování zákona a chránil společný zájem celého Španělska. Ve hře je také zatčení všech, kteří se podíleli na přípravě referenda.

Premiér Mariano Rajoy zatím ukázal, že hodlá bránit jednotu království všemi zákonnými prostředky. Celou situaci ohledně nedělního zákroku police a četnictva sám výstižně popsal slovy „udělali jsme to, co jsme museli, dle zákona a jen podle zákona,“ přičemž v týdnech před referendem několikrát připomněl, že brání právo, bez kterého není demokracie. Podobnou rozhodnost by mu mohla řada evropských politiků jen závidět.

Otakar Duchek

Student práv
Všechny články autora