Zapomněli jsme, co je normální?

Poslední dobou se nám zde, v české veřejné diskuzi, rozmohl takový nešvar.

Ne, citát z dnes již klasických Pelíšků nesměruje k vulgaritě. Reaguje na rozšířenou představu, že nebabišovské (zvláště pravicové) strany nemají co nabídnout a vlastně jen trpně vyčkávají, jak hodně v říjnu prohrají a jaké na ně případně zbydou drobky. Není to tak úplně pravda. Podobné soudy spíše než o bídě české pravice svědčí o posunu ve vnímání a komentování politiky. Bohužel směrem k horšímu.

Po programu poznáte je

Zaprvé, pravicové strany mají standardní politiky a lídry a dělají standardní politiku. Je přeci normální, že politickou stranu reprezentuje vícero osobností, že její lídr je demokraticky vybrán, má ve straně alternativy nebo se o možnosti alternativy běžně hovoří. Existují nadčasové mechanismy a stranický šéf není všemocný. Normální politiky standardních stran by veřejnost měla vnímat především přes jejich názory na konkrétní problémy. To (jakkoliv lze vznášet výhrady) česká nebabišovská pravice splňuje – nabízí normální politiky, kteří působí v normálních organizacích a nabízejí normální program.

Příkladem mohou být postoje pravicových stran k evropské integraci. Občanští demokraté i TOP 09 zde prezentují smysluplné, logiku a argumenty nepostrádající pozice. S voláním TOP 09 po příslušnosti k evropskému jádru, znamenající například přijetí eura, lze samozřejmě z mnoha pohledů nesouhlasit. Stejně tak s požadavky ODS na flexibilní integraci a výjimky ze členství v eurozóně či ze společného azylového systému. Ale nedá se věrohodně tvrdit, že tyto strany nic nenabízejí a nemají v evropském programu jasno.

Komentátoři volají po vizích a důstojných osobnostech. Ale svým vzdycháním nad tím, že ne každý politik vnímá veřejnou službu jako nekonečný proud štěků na sociálních sítích, přispívají k opaku.

Standardní strany v nestandardním prostředí

Jistě, dá se namítnout, že standardní politikové a jejich vize nejsou vidět. Jenže jak uspět v prostředí, kde nejsilnější politická figura ovládá dva důležité deníky? Shodou okolností ty, které potenciální voliči pravice nejspíše čtou a které se místo referování o problémech svého faktického vlastníka zaměřují na demagogické zprávy o tom, jak EU zbídačí české občany? Podobné preference mají i další média, Rádio Impuls nebo třeba i TV Nova. To je jako kdyby na fotbalovém zápase platilo, že na 3/5 hřiště se fauly pískají jen hostům.

Je to paradox. Komentátoři a persony veřejného života volají po vizích a důstojných osobnostech. Ale svým vzdycháním nad tím, že ne každý politik vnímá veřejnou službu jako nekonečný proud štěků na sociálních sítích, přispívají k opaku. Stejně jako když opomíjejí, že česká politika se v posledních letech kvůli své nestandardní mediální struktuře nebezpečně přiblížila okřídlenému termínu „nakloněná rovina“.

Petr Kaniok

Docent na Fakultě sociálních studií MU, expert na politický systém EU
Všechny články autora