Separatismus s příchutí islámu

Nebezpečí islamizace: Další důvod, proč by Evropa měla pozorně sledovat vývoj v Katalánsku.

Necelé dva týdny po teroristickém útoku na barcelonské třídě Las Ramblas, kde Moussa Oukadir záměrně najel dodávkou do korzujících lidí, se život již vrátil do zajetých kolejí. Tragickou událost připomínají jen svíčky s květinami a všudypřítomní policisté. Na první pohled běžná scéna ze západoevropských velkoměst však pozornému pozorovateli odkrývá jeden z příznaků dlouhotrvajícího boje o katalánskou nezávislost.

V Barceloně je prakticky nemožné zahlédnout státní policii nebo příslušníky španělského četnictva Guardia Civil. Jejich úlohu v Katalánsku společně s městskou policií zastává regionální police Mossos d’Esquadra spadající pod katalánskou autonomní vládu. Jedná se jen o jeden z mnoha případů dokládající postupný vznik státu ve státu.

Nejednotně proti terorismu

Několik hodin po atentátu, kdy se v mediích začínaly objevovat první zprávy, vystoupil před španělský národ velitel katalánských policistů s katalánským ministrem vnitra, aby společně podali zprávu o situaci. panělský premiér Mariano Rajoy dorazil do Barcelony později téhož večera.) Za zmínku nepochybně stojí, že zmíněný policejní důstojník na místo španělštiny zvolil katalánštinu, a celostátní média proto musela jeho proslov překládat. V přímém přenosu tak připomněl, že Katalánsko se chystá jít vlastní cestou.

Nedlouho po prvních zprávách se na obrazovkách ve španělských domácnostech objevil premiér Mariano Rajoy. Jeho projev by se bez větších úprav dal použít po útocích v Paříži, Berlíně, Nice nebo Manchesteru, nicméně zazněla v něm i důležitá slova. Vyzval k národní jednotě a vyzdvihl práci všech policejních sborů, jak katalánských, tak celostátních. V kontrastu k tomuto projevu vystoupil premiér katalánské vlády Carles Puigdemont za separatistickou stranu PDeCAT, který pochválil činnost jen provinčních sborů. Zlé slovíčko „jednota“ také nevyslovil.

Spojenectví proti Španělsku

Druhý den po útoku vyšlo v konzervativním deníku ABC hned několik zpráv, které by neměly zapadnout. Připomínají, jak se za časů vlády Jordi Pujola, premiéra Katalánska mezi roky 1980 až 2003, podporovala imigrace z muslimských zemí namísto z Latinské Ameriky. Muslimové se v provincii, kde většina populace používá v běžných situacích katalánštinu, snadněji naučí katalánsky a v dalších generacích nebo po získání občanství volí převážně separatistické strany. Krom toho je se zbytkem Španělska neváže ani kulturní čí historická tradice. Imigranti z Latinské Ameriky s sebou naopak přinášejí španělštinu a jistou sounáležitost se Španělskem jako celkem.

Výsledek je, že se dá mluvit o spojenectví mezi separatisty a islámskou komunitou. Tato slova dokládá i prohlášení konvertity k islámu a spolupracovníka barcelonské starostky Ady Colau (zvolenou za lokální odnož extrémně levicové strany Podemos), který prohlásil, že „vyznávání islámu je již v Katalánsku častější než katolictví“. V Katalánsku dnes existuje největší muslimská komunita v celém Španělsku a rozdíl mezi počtem katolíků a muslimů se navíc bude do budoucna snižovat, dodává ABC. V Katalánsku se stejně jako v jiných zemích Evropy ukazuje, že místo po původním náboženství rychle zabírá náboženství nové a že civilizaci není možné stavět jen na výkřicích o toleranci prokládaných minutami ticha.

Civilizaci není možné stavět jen na výkřicích o toleranci prokládaných minutami ticha.

Dle slov Carlese Puigdemonta bude Katalánsko nadále „přijímací zemí“ (tierra de acogida). O Katalánsku jako o „ubytovně Evropy“ koneckonců psal již Miguel de Cervantes. Rozdílem však zůstává povaha imigrantů. Za časů Cervantesových bylo Katalánsko zemí klášterů a teologie. Dnes se odhaduje, že jedna ze tří místních mešit vykládá salafistické učení a atentátníci ze sedmnáctého srpna jednali pod vlivem imáma, na kterého upozorňovala úřady belgická muslimská komunita během jeho pobytu v této zemi.

Největší zkouška jednoty Španělského království se chystá na první říjen 2017, kdy v Katalánsku proběhne jednostranně vyhlášené referendum o nezávislosti. Vláda v Madridu považuje referendum za nelegitimní a premiér Mariano Rajoy již několikrát avizoval, že jeho výsledek na současném uspořádání nic nezmění. Otázkou zůstává, zda by případné odpojení vedlo k humanistické republice, nebo k obnovení Al Andalusu.

Otakar Duchek

Student práv
Všechny články autora