POLEMIKA: Katalánsko je politický, nikoli jen právní problém

Ivo Rýc reaguje na článek Demokracie není anarchie, který se týkal nedávných událostí v Katalánsku.

V článku vidím pouze plný souhlas s postupem jedné strany názorového sporu, a to dokonce s postupem, který nemá demokratický charakter. V Katalánsku jde evidentně o politický problém (pokud politiku chápeme jako volbu mezi více alternativami společenského vývoje). Část obyvatel Katalánska se domnívá, že by se vývoj jejich společnosti měl ubírat jiným směrem a tento názor sdílí také část lokální politické reprezentace. Část obyvatel Španělska a většina politické reprezentace celé země prosazuje jiný scénář.

Není ale známo, jaký je názor relevantní většiny obyvatel Katalánska. Oficiální autorita Katalánska požádala v souladu s právem o zjištění názoru většiny formou referenda, oficiální autorita španělského státu to však odmítla (což bylo v souladu s ústavou). Stát reprezentovaný vládou však odmítl tento politický problém vůbec řešit. A právě tím se celý problém eskaloval a přesunul se z roviny politické do roviny právní (kde však stávající právní stav – pokud chybí politická vůle pro demokratickém řešení zjištění většinového názoru – nedává žádný prostor pro efektivní řešení). Centrální vláda měla málo respektu k názoru menšiny (to, zda s ním souhlasí nebo ne, je ale úplně o něčem jiném).

Stát reprezentovaný vládou odmítl tento politický problém vůbec řešit. A právě tím se celý problém eskaloval a přesunul se z roviny politické do roviny právní.

Myslím si, že demonstrativní je v této záležitosti postoj Davida Camerona k brexitu. Není pochyb, že on sám s brexitem nesouhlasil. Pochopil však, že neřešený zásadní názorový rozpor významně zatěžuje další vývoj Británie. Proto souhlasil s referendem, a jak ukázal výsledek, většina byla jinde než převládající názor ve společnosti. Jiným příkladem může být rozdělení Československa. Ke cti tehdejších politických špiček je nutno říct, že naprosto přesně pochopili, že jde o politický problém, a nikoliv právní (ten se řešil až následně).

Jak vidíme, ve Španělsku je to přesně naopak. Souhlasím, že pan Duchek rozhodně nefandil řešení sporů brutální silou. Ale souhlasil s tím, že politický problém je možno vyřešit právními prostředky (případně i obranou práva legalizovaným násilím). Očekávám, že vývoj prostě půjde špatným směrem, konflikt bude eskalovat a bude Španělsko v nejbližší budoucnosti velmi zatěžovat.

– Ivo Rýc

 


 

Autor původního článku dodává:

Samozřejmě mě netěší, že se spor o nezávislost Katalánska vyhrotil a vláda Mariana Rajoye byla nucena přistoupit k policejnímu zákroku. Dále je nutné si uvědomit, že španělský premiér přísahá do rukou krále na zachování ústavy a věrnost králi, tudíž nemá jinou možnost než vymáhat vládu práva a bránit jednotu království.

V článku jsem chtěl upozornit na fakt, že demokracie je možná jen dokud se dodržují zákony a existuje dělba moci, kdy exekutiva jedná dle platných zákonů, a nikoliv dle vykladačů veřejného mínění. V žádném případě nebylo v mém úmyslu adorovat násilí. Jak jsem psal v článku, použití síly považuji za krajní řešení.

Také musím podotknout, že můj postoj není extremistický, shoduje se s postojem české diplomacie a také s postojem demokraticky zvolené vlády Španělského království.

– Otakar Duchek