Glosy

Když nevíš kudy a kam, vytáhni ze skříně abstraktního bubáka. Dnes se straší periférií, kde Česko údajně skončí, nebude-li bezvýhradně následovat hlavní proud evropské integrace. To není racionální evropská politika.
Za posledních jedenáct let zažilo české zdravotnictví nejméně sedm návrhů na zavedení nové právní regulace nemocnic. O zatím poslední dějství této hry se nedávno postaral ministr Miroslav Ludvík se svým návrhem zákona o univerzitních nemocnicích.
Vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL vytvořila nenápadně v České republice režim nesvobody. Kriminalizuje bez důkazů drobné podnikání, omezuje práva podnikatelů a živnostníků a naopak pouští z řetězu všemocnou Finanční správu.
Média jsou zaplavena předpověďmi důsledků vládní krize, která naplno propukla před týdnem. Náčrty příštího vývoje jsou spolehlivé asi jako věštění z kávové sedliny, jedno je ale jisté již nyní: Česká evropská politika se na pár měsíců ocitne v politické paralýze.
Vítězství Emmanuela Macrona potěšilo finanční trhy, pařížská burza vystřelila o čtyři procenta. Další strmý nárůst se dá očekávat, jakmile bude zvolen ve druhém kole. Euro vůči dolaru jistě posílí. Proč jsou trhy tak nadšeny, když Macron nenabízí žádný způsob, jak Francii zbavit dvou největších ekonomických problémů – strukturální nezaměstnanosti a vysokého zadlužení?
Francouzská pravice pláče a zanedlouho zapláče i celá Francie. Pohlednému devětatřicetiletému rétorovi a exbankéři Emmanuelu Macronovi se podařilo zblbnout voliče. Vítězství nad národní socialistkou Marine Le Penovou má nyní téměř jisté. Francie bude mít svého Babiše.
První kolo francouzských prezidentských voleb je za námi. Ze zpravodajských portálů a televize se zdá, že Evropská unie našla v Emmanuelu Macronovi svého spasitele. Těsné vítězství tohoto outsidera však neznamená ani odklon od série voleb proti establishmentu, ani počátek zářných zítřků evropské politiky.