Glosy

Je jistě záslužné, že se v Černínském paláci od 3. 11. 2017 připomíná 90. výročí návštěvy Tomáše G. Masaryka ve Svaté zemi. Byl to opomíjený, avšak o to více symbolický začátek vztahu České republiky, resp. Československa, k budování nového židovského státu.
Nemusíme ani vyčkávat na definitivní sečtení všech korespondenčních hlasů, od nichž tentokrát nelze čekat tak zásadní vliv jako při loňských extrémně těsných prezidentských volbách, abychom mohli výsledek rakouských voleb označit za jeden z nejpříznivějších, jaký pravici v Evropě v posledních letech potkal.
Pár dnů před volbami nemá ani politolog jasno, jak to všechno dopadne, kdo bude vládnout a kdo zůstane v opozici. Byť by to pro většinu lidí bylo jediné přijatelné ospravedlnění jeho profese. Co ale tyto volby nerozlousknou, je otázka podoby budoucích hlavních politických střetů.
Projev francouzského prezidenta o evropské integraci vyvolal řadu reakcí. Plodnější debata se přitom rozvinula v cizině. Česká politika, pohlcená volební kampaní, Macronovy vize příliš nekomentovala. Pro jednou jí to nelze mít za zlé, pitvání každého Macronova návrhu je totiž v zásadě zbytečné. Tato směs mnohdy protichůdných a těžko realizovatelných idejí časem zapadne.