Co pro Francii znamená slábnoucí střední třída

Evropská politika prochází radikální proměnou. Zavedené strany ztrácejí své voliče a nové, často označované za populistické, naopak posilují. Tuto změnu nemůžeme přičítat pouze informační válce nebo ztrátě důvěry lidí v tradiční politiku. Odráží hlavně reálnou situaci našich spoluobčanů na západě.

Současná francouzská politika má v podstatě tři okruhy zájmu: ekonomický, bezpečnostní a societální. Tyto zájmy pak rozdělují jednotlivé frakce politického spektra, protože málokteré hnutí se dohodne i jen na pořadí jejich důležitosti, natož pak na hledání nějakých řešení.

Ekonomická oblast se soustředí na témata, jako je klesání životní úrovně občanů, rostoucí státní dluh, neúnosnost sociálního systému, velká zátěž sociálních odvodů, dlouhodobá nezaměstnanost nebo euro. V bezpečnostní politice jde o terorismus, ochranu hranic, migraci a problém s Francouzi, kteří otevřeně hlásí, že se necítí být Francouzi a ke své nové vlasti nemají žádný vztah. Dále jsou to geopolitická rizika, nedostatečně vyzbrojená armáda, přetížená policie atd. Do poslední skupiny patří témata jako ochrana tradiční rodiny, práva homoparentálních rodin v přístupu k umělému oplodnění nebo k možnosti náhradních matek.

Tato třetí skupina témat se většinou dotýká jen těch skupin obyvatelstva, které se necítí ohroženy ekonomicky ani bezpečnostně. Francouzský geograf Christophe Guilluy ve svých studiích velmi často ukazuje, že například pařížská smetánka, která se vyznačuje velmi liberálními postoji a podporuje globalizaci, se s negativními důsledky ekonomické a bezpečnostní krize v běžném životě zpravidla nesetkává, a proto se v politice soustředí na societální témata.

Chtěli byste francouzskou mzdu?

Podívejme se blíže na ekonomickou situaci (nechme stranou, že hospodářství přímo ovlivňuje i bezpečnost, protože obranu si může dovolit zajistit jen relativně bohatý stát). Nesoustřeďme se však na zavádějící makroekonomické ukazatele, které velmi často neodrážejí skutečnou realitu občanů.

Vezměte si například výši průměrné hrubé mzdy. Mnoho čtenářů může snadno zatoužit po průměrné francouzské mzdě 2 225 euro, již uvádí francouzský statistický úřad v roce 2016. Tento údaj je však potřeba brát s rezervou: týká se pouze pracujících na plný úvazek a musí se do něj započítat daň z příjmu fyzických osob. Ten se daní zvlášť a představuje cca. 10–30 % ročního platu. Dále nutno započítat velmi vysokou daň z bydlení, která odpovídá jednomu měsíčnímu nájmu, pokud jste nájemníci, a ještě více, pokud jste majitelé nemovitosti. Do toho ještě povinné zdravotní pojištění (nejlevnější se pohybují okolo 350 euro ročně, pro ty, kteří mají stálé zdravotní problémy, je pak lepší mít standardní pojištění za asi dvojnásobnou cenu), povinné ručení za auto a nemovitost. Po odečtení těchto nezbytných výdajů se dostáváme na úroveň 1 500 euro měsíčně, a to bez započtení nájmu. Kupní síla 2 225 euro není navíc ve Francii stejná jako v Česku, kde by vás tento plat automaticky zařadil do vyšší střední třídy. Ve Francii je to naproti tomu spíše plat slábnoucí střední třídy.

Mizení střední třídy je jednou z hlavních příčin, proč se politika v západních zemích postupně drolí.

Sílící chudoba je ve Francii dobře patrná. Zajímavá čísla zveřejnila organizace pro pozorování nerovností: Ve Francii žije 5 až 8,9 milionů chudých v závislosti na použité metodice výpočtu. Mezi roky 2005 až 2015 tento počet vzrostl o půl milionu (jde o osoby, jejichž příjem nedosahuje 846 euro měsíčně). Chudí se rozrostli o celý milion, pokud zahrneme do statistiky ty, kteří dosahují 60 % mediánu průměrné mzdy 1 015 euro měsíčně. Od roku 2015 se toho zřejmě moc nezměnilo, jelikož platy stagnují od roku 2008 jak ve veřejné, tak v soukromé sféře.

Klíč k evropské politice

To je také důvod, proč Francouzi hledí do budoucnosti pesimisticky. Lidé si uvědomují, jak rychle se přibližují hranici chudoby. Stačí se dostat do situace pracovní neschopnosti nebo ztráty zaměstnání. Pokud nastane jakýkoliv větší neplánovaný výdaj, jako je koupě ojetého vozu nebo třeba zubní ošetření, francouzský občan začne okamžitě ztrácet svoje ekonomické jistoty. Navíc jsou tu neustále rostoucí daně, jelikož v současném ekonomickém a technologickém kontextu není žádná jiná možnost, jak zaplatit obrovský státní dluh.

Je to nechuť utahovat si opasky a hrozba chudoby, co nutí francouzskou střední třídu hledat jiné politické zastoupení než dosavadní tradiční strany, které vládly od roku 1980. Sílící chudoba má největší dopad právě na ni. Střední třídy se velmi zřídka někdo zastane, jelikož budí méně lítosti než ti nejchudší a zároveň nemá takový přístup do médií jako ti nejbohatší. Mizení střední třídy je tedy jednou z hlavních příčin, proč se politika v západních zemích postupně drolí.

Matěj Široký

Autor přednáší filozofii ve Francii a v Česku, je spoluzakladatelem občanského sdružení Přátelé filosofie.
Všechny články autora